Jdi na obsah Jdi na menu

Historie oddílu

31. 7. 2016

23. května 1968 byl založen oddíl. Snažíme se změnit způsob života, chodit do lesa, hrát hry, učit se být jiní, než ti okolo nás. ,,Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kdy jinde plují… “

                Zase se mění poměry (1972), oddíly se ruší, hledáme útočiště ve Svazarmu. Jedno moudré přísloví říká: ,,Drž se nové cesty, ale starého přítele.“ Dá se to určitě vyložit i naopak: proč rozpouštět oddíl přátel, když vždy lze nalézt nějakou cestu. Nemění se činnost, přicházejí a odcházejí lidé – někdy se udrží v povědomí oddílu, jiných obličeje rychle vyblednou.

                Že mládežnická organizace musí být pionýrská? Na zelených košilích s označením Svazarmu se objevil červený šátek. Do lesa se moc nehodí, ale nosíme ho všude tam, kde reprezentujeme oddíl. A je na co být hrdý. Opakovaně se stáváme vzornou organizací Svazarmu, naše výsledky a nový kroj se k sobě opět hodí – vždyť jsme nikdy nechtěli nic jiného, než porozumět přírodě a lidem naučit se dávat pomoc a ochranu nezištně, abychom ji v nouzi mohli přijmout.

                Přichází období vítězství i porážek, silných přátelství a oddílových lásek. Učíme se žít naplno a bojovat za oddíl, nejen na poli sportovních závodů, ale i proti ideologům , kteří by nás rádi viděli ve statistikách školních pionýrů.

                Svazarm nám nabídl nejen pomoc materiální, ale i víru v to, že vše jde – stačí jen chtít. Každá škola má svoji pionýrskou skupinu a my máme svoji 1. PS. V období největšího rozmachu sdružuje skupina více než 20 oddílů, jako je ten náš. Jejich činností je turistika, tenis, ping-pong, potápění, modelaření, tančení, plavání, vodáctví a sdružuje nás chuť dělat tu svou činnost vážně.

                V roce 1989 je Svazarm v likvidaci, cítíme smutek nad ztrátou starého přítele a pozorného ochránce. Dostáváme na rozloučenou trochu materiálu do oddílového inventáře a přání hodně zdaru. Obhajujeme svou dosavadní práci – pro změnu ideologům z druhé strany, ze strany Junáka …

                Rozhlížíme se po nových i staronových organizacích, které rostou jako houby po dešti. Účastníme se sněmů, schůzí, debat. Rozhodnutí padlo. Volíme Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě. Měníme razítko, průkazy, ale zůstává oddíl, kamarádi, činnost a naše zelené košile. Zůstává náš tábor v Rajnochovicích a je tu i řada nových aktivit. Létáme balónem, jezdíme na surfu, potápíme se, lezeme po skalách…

                Činnost je zajímavá, ale přístup rady Zálesáka k jednotlivým střediskům a k zajištění akcí je příčinou střetů, které vedou k odchodu pod Asociaci víceúčelových základních organizací technických sportů a činností.

Během let se nemění jen zastřešovací organizace, ale i místo naší klubovny. Do roku 1993 sídlíme na Jasínkově ulici pod výměničkou. Tam začínáme být trnem v oku a dostáváme výpověď. Při hledání nové klubovny nacházíme na krátkou dobu zázemí na výstavišti. Tam je to krásné, sposta prostoru pro hry. Nikoho nerušíme, ale v zimě se nedá topit. Asi po roce se nám daří najít pronájem klubovny v MŠ na Sokolské ulici. Tato klubovny je velmi pěkná, zázemí s oploceným areálem, hřištěm. Tady nás přepadá v roce 1997 povodeň. Tou dobou jsme zrovna na táboře a po příjezdu nás čeká spousta práce s úklidem klubovny. Zjišťujeme že povodeň zasáhla staré kroniky i materiál, který jsme neměli na táboře. Všechno se nám podařilo zachránit, i když se na některých kronikách voda podepsala.

V roce 1998 dostáváme výpověď i z těchto prostor, důvod je taková že se MŠ ruší a v jejich prostorách bude část ZŠ 1-3třída.

Nacházíme zázemí u Biologické stanice, kde měli klubovnu Bobři. Ti ukončili svoji činnost a BIOS nám tuto jejich bývalou klubovnu nabídl. Bereme to tak, že si oboustranně pomáháme, my máme vlastní činnost, vlastní jméno a klubovnu. BIOS nás vede jako svůj kroužek.

Nový název, nová hlavička, ale pořád náš oddíl, pořád my, jen svět okolo nás se mění. Jízdné je dražší, každý tábor je bojem o nová povolení, o schvalování nejnemožnějších požadavků a hlavně bojem o finance.

                A to je taky důvod další změny – od 1. dubna 1998 měníme opět hlavičku. Tentokrát je to organizace Československý Zálesák. Nenechte se poplést, není to organizace, od které jsme již jednou odešli. Jako členové této organizace se účastníme akcí pořádané pro celé ČSZ. Například Velikonoční Beran, výcvikový tábor pro starší  Podzimní setkání a Severní pól .

Dále přibyly desetiboje – je to soutěž ve znalostech, která běží po celý rok současně ve všech oddílech. Každý měsíc je nové téma a výsledky se posílají k vyhodnocení. To slouží k porovnání znalostí členů celého ČSZ.

Na podzimním setkání v Nové Pace 1999 byl Bob zvolen metodikem ČSZ. V letech 1998–2000 je oddíl na nejvyšším bodě své dosavadní existence. V oddíle je registrováno okolo 70 aktivních členů.

V březnu 2000 předal Bob z nedostatku času vedení oddílu Marečkovi. Tímto Bob, Dunhyla a Yeti přenechávají místo mladšíma odchází do zálesáckého důchodu.

V ČSZ několik oddílů upadá. Sice se stále registrují, účastní se společných akcí, ale je vidět, že už nefungují jak dřív. Definitivně končí Štramberk a Vrchlabí, Hodonín si jede po své linii, ale společné akce převážně vynechává. Praha se odebrala do ústraní. Jako fungující oddíly zůstávají Nová Paka, Přerov, Ždánice, Dambořice, Studénka a Brno, které má ovšem čím dál méně členů.

   scn_0001-----kopie.jpg  Oddíl pracuje dál. Počet členů v oddíle kulminuje mezi 45 a 55 lidmi. Lidé přichází i odchází, tak už to bývá. Snažíme se být aktivním oddílem a dělat čest Československému zálesáku. V roce 2002 pořádáme pro ČSZ výcvikový tábor.
     V lednu 2005 předává Mareček vedení oddílu Doktorovi.

V ČSZ to jde od desíti k pěti, na setkání jezdí stále méně lidí, střediska nemají zájem o desetiboje...

Pro rok jsme se rozhodli neregistrovat v ČSZ, sestavujeme si vlastní stanovy a registrujeme se jako občanské sdružení Zálesácká 10 Přerov, o.s. přímo pod ministerstvem vnitra. Vedoucí oddílu je zvolen Honza Sekera.

23.5.2008 oddíl oslavil 40 let své existence.

V roce 2010 nás opět zasáhla povodeň. Většinu věcí se naštěstí podařilo zavčas dostat z dosahu vody, ale i přesto bylo s úklidem spousta práce.

V roce 2011 se konal již 40. tábor v Rajnochovicích.

23. května 2013 uběhlo už 45 let od založení oddílu.