Jdi na obsah Jdi na menu

Tématický zápis z tábora

30. 8. 2016

Sobota 2.7.

„Jacku?! Jacku!“ Kde zas ten chlap vězí? Elizabeth se rozhlédla po okolí mola ale Jack nikde.
Na palubě Černé perly, která kotvila za ní, hlasitě chrápal Rudovous. Elizabeth nevěřícně zakroutila hlavou a vydala se do města. Bylo krásné ráno a Port Royal se probouzel k životu.

Uličky lemované stánky s čerstvými rybami byly plné lidí, co se vydali nakupovat. Většina z nich byla oděna v ošuntělém oblečení. Tunika, kalhoty a ti bohatší i boty. Někteří kupci měli i kožené pásky zdobené rytinou a ti nejbohatší i drahými kameny.
Elizabeth si stáhla do čela klobouk a snažila se nepozorovaně proplétat davem. Měla na sobě výraznou černou vestu zdobenou kameny a pod košilí se jí pohupoval pirátský medailon a studil ji na kůži. Vysoké holínky jí sahaly až pod kolena a budily pozornost kolemjdoucích.

„Kde jen může být?“ mumlala Elizabeth, když proklouzla kolem kupce s chleby. „Čerstvý chléb! Kupte, kupte, mladá dámo,“ křičel za ní, ale to už byla o kus dál. „Jestli já ho najdu v té krčmě!“ pomyslela si, když se blížila k vývěsnímu štítu jediné lepší hospody v okolí.

Už chtěla vrazit dovnitř, když uslyšela známý hvizd. Otočila se ve dveřích a rozběhla se zpět k přístavu.

***

Jack pomalu otevřel jedno oko. Slunce svítilo a nebyl to vůbec příjemný pocit. Odhodlal se otevřít i druhé a hned toho zalitoval. „Moje hlava,“ zaúpěl. Zamžoural do sluníčka, rukou nahmatal svůj klobouk a dal sis jej před obličej. Pak se posadil.
Seděl ve škarpě vedle jedné z příjezdových cest do Port Royal, vedle něj ležela prázdná flaška a jeho šavle. Váček s penězi chyběl. Jack vzal do ruky láhev rumu a otočil si ji do hrdla. „Ani kapka.“

Klidně by si zase lehl, ale hlasitý hovor jej zarazil. Velmi opatrně se postavil, trochu zavrávoral, nakonec však našel rovnováhu. Schoval si šavli za pas a narazil si klobouk na hlavu.

Po cestě k němu se blížila velmi zajímavá skupina. Snaha zapadnout mezi běžné obyvatelstvo se pirátům moc nedařila. Zlatem a drahým kamením zdobené vesty a pásky, na kterých visely nadité váčky se zlaťáky, za pasem šavle a bambitky. Několik z nich mělo přes oko pásku, jeden měl hák místo ruky a další napadal na levou nohu.

„Kdo jste?“ řekl Jack a výhružně zamával šavlí. Trochu zakolísal a zašklebil se. „To jste vy, ta cháska? Eh, chci říct nová posádka Černé perly? Mé úžasné a nejskvělejší lodi? Já jsem totiž kapitán Jack Sparrow, abyste věděli. Nejslavnější a nejhrozivější z pirátů..“ Následovala krátká pauza, ve které se vysílený Jack snažil popadnout dech. Piráti si ho se zájmem prohlíželi, jiní se šklebili do slunce a pár se jich při pohledu na něj uchechtlo. „Sloužit na Černé perle není jen tak,“ pokračoval Jack. „Navíc si nejprve musíme postavit flotilu. Ale to vám řeknu až v Port Royal. Tedy za mnou!“

***

Elizabeth stála s Rudovousem na mole před Černou perlou, pozorovala, jak si to po příjezdové cestě k hlavní bráně šine velká skupina v čele s vrávorajícím Jackem, a dobře se bavila.

„Myslíš, že je to ta jeho slavná nová posádka? To jsem zvědavá, jestli pro něj dokáží tihle získat to, co tak strašně chce.“ Rudovous souhlasně pokýval hlavou a mohutně zívl.

„Asi bych mu měla jít naproti.“

Jak ji Jack spatřil, zamířil přímo k ní a zavelel: „Stát.“

„Dovolte mi, abych vám představil mou drahou společnici Elizabeth. Elizabeth, tohle je má nová posádka, která mi pomůže dopadnout a získat pro sebe Bludného Holanďana.“

„Jacku!!!“

„Ah, promiň drahá. Chci říci tu loď, po které jdu. Víte, ono se o ní nesmí moc mluvit, protože ona se pak vždycky záhadně objeví hned vedle vás. No… Posádko, chtěl bych Bl…“ „Jacku?!“ „..chtěl bych tu tajemnou loď pro sebe, ale je nyní v rukou kapitána Davyho Jonese a nikdo moc neví, kde. Chci ji dopadnout, Jonese zabít a loď získat pro sebe… Když mi pomůžete a podaří se nám to, přenechám vám Černou perlu, nejrychlejší loď světa.“ Elizabeth pozorovala obličeje pirátů a valné většině se při poslední Jackově větě rozzářily obličeje.

„Jdete do toho?“ zvolal Jack a ozvalo se souhlasné mručení. Jack se zamračil, zvedl šavli a zařval znovu: „Jdete do toho?“ „Ano, jo!“ ozvalo se párkrát z velké skupiny, ale někteří stále stáli a nerozhodně přešlapovali. Jack vytáhl bambitku, zvedl ji do vzduchu. „Černá perla bude vaše. Tak jdete do toho vy chátro líná?“ zařval a vypálil. „Jo! JO!!! JO! Ano! Pro Černou perlu.! Za kapitána!“ rozeznělo se davem. Bylo rozhodnuto.

Jack vítězoslavně scházel k Černé perle. Elizabeth šla vedle něj a za nimi se hrnula banda pirátů. Jack zastavil na mole, zvedl šavli, aby si zjednal pořádek a získal jejich pozornost.

„Vážená pirátská posádko. Zde za mnou,“ řekl Jack a šavli namířil na Perlu, „je Černá perla. To je má loď a na ní se budeme scházet na jídlo. Támhle vedle ní je Santa Maruška, na té budeme společně spát!“ Při jeho slovech se menší ze stěžňů na Santa Marušce naklonil a spadl na záď. „…eh, až ji doděláme,“ dodal Jack. „No a za ní je Pomsta královny Anny, poslední z naší dosavadní flotily.“ Majestátní loď se tyčila za Santa Maruškou. Její děla se leskla v záři slunce a mnoho pirátů obdivně pokývalo hlavou.

„Je třeba dostavět naši flotilu a zvětšit ji!“ zaburácel Jack. „Dejme se do práce, vedení stavby předávám zde Rudovousovi. Rudovousi!“ Starý pirát přispěchal a pustil se hned do rozdělování práce. Jack mu přenechal místo na mole a spolu s Elizabeth se vydal k Pomstě královny Anny. Čekalo je promýšlení dalšího postupu. Teď, když už měli dostatečně početnou posádku, bylo třeba vymyslet plán, co dál.

***

Když Jack vyšel ven, nestačil se divit. Santa Maruška a dalších 6 lodí se houpalo na vodě vedle Černé perly a Pomsty královny Anny. Posádka zrovna odpočívala ve stínu Černé perly, někteří piráti spali, jiní popíjeli rum a notovali si.

„Elizabeth tohle musíš vidět.“ Elizabeth vyšla za ním a obdivně vydechla. „No, zvládli to rychle.“

Když došli k posádce, Jack zase vystřelil ze své bambitky, aby na sebe upozornil, a jakmile se rozhostilo ticho, řekl: „Tak. Flotilu jsme postavili rychle. Nyní bych vás rád přivítal v mé posádce, ale je vás hodně a bylo by dobré si vás nějak rozdělit. Proto jsem se rozhodl, že si vyzkouším vaše pirátské dovednosti a do své posádky vezmu jen ty, co dokážou, že mají na to být v posádce kapitána Jacka Sparrowa. Zde jsou úkoly, které budete plnit,“ řekl Jack a podal Elizabeth dokument. Ta jej přečetla a nasměrovala posádku k jednotlivým stanovištím. „Až budete mít vše splněné, přijdete za mnou,“ řekla.

Již se začínalo smrákat, když na Černou peru vkročili první piráti s potvrzením o splnění všech úkolů. Elizabeth si zapsala jejich jména, rozdělila je do kajut na Santa Marušce a poslala je, ať se ubytují. Byl už večer, když přišli ti poslední, ale všichni do jednoho Jackovy podmínky splnili a on je přijal do své posádky.

Když se ubytovali, svolal si je k Černé perle.

„Všichni jste prokázali, že jste schopni být součástí mé posádky, ale někteří z vás byli schopnější a bude dobré, když si vás rozdělím na jednotlivé směny, jednotlivé posádky, o které se budou starat schopní kapitáni, jež budu zastřešovat já a Elizabeth. Kapitáni Seglo, Adél, Paragáne, Vojto, Helčo a Matěji. Rozdělte si je do posádek, jak chcete, mně je to vcelku jedno.“

A začal boj. Jednotliví kapitáni se snažili do své posádky získat ty nejlepší piráty a tak je upláceli, tahali se o ně, až musel i Jack zakročit. Nakonec se ale povedlo rozdělit posádku na 6 menších skupin a to na Vlky z Karibiku pod vedením Seglinky, Pirácké pomeranče pod vedením Adél, Likérku u Zdeny pod vedením Paragána, Arakanu pod vedením Vojty, Černé mamby pod vedením Helči a Piráty ze zátoky Sviní pod vedením Matěje.

Když se nově vzniklé posádky uklidnili, pozval je Jack všechny na Černou perlu a ujasnil některé věci, jak bude flotila fungovat. I Rudovous, který měl na starosti opravy lodí, fungování chodu Černé perly a Santa Marušky, prohodil pár slov, a už během jeho řeči mnoho pirátů zívalo a těžce drželi oči otevřené. Proto když Rudovous domluvil, Jack se ujal slova a řekl: „Flotila je hotova a připravena vyrazit. Pojďme se nyní vyspat a zítra začneme pátrat po Bludném Holanďanovi!“ „Jacku!“ zívla Elizabeth.

Neděle 3.7.
 

„Budíček. Vstávejte, chátro líná!“

Jack pochodoval na palubě Santa Marušky sem a tam. „Vylezte z těch kajut. Je čas odlít pirátskou pečeť jednoty. Máme štěstí, že tradiční suroviny se nachází nedaleko. Uzavřeme tím pakt přátelství, protože po Bludném Holanďanovi budeme pátrat společně!“

Elizabeth zrovna přicházela z podpalubí, když zaslechla jméno oné lodi. „Jacku!!“

„Dobré ráno, drahá.“ Ušklíbl se Jack. „Tak šup šup!“ popohnal posádku, když zjistil, že všichni stále stojí  koukají na něj.

Posádka se tedy rozběhla a brzy byla zpět i s potřebnými surovinami a kapitáni společně odlili pečeť na znamení přátelství.

***

Dopoledne probíhaly ještě nějaké dodělávací práce. Jack chodil a kontroloval jednotlivé posádky, jestli odvádí dobrou práci a sem tam někoho odměnil zlaťákem. Piráti se snažili na Jacka zapůsobit a zalíbit se mu. Elizabeth přemýšlela, zda si některý z nich klade stejnou otázku, jakou měla ona v hlavě od začátku Jackova pátrání po Bl. – ne, ani myslet na to jméno!. – po oné lodi. Kdo bude novým kapitánem Černé perly, až ji Jack přenechá posádce? … A Elizabeth měla v hlavě i krásnou představu. Proč by loď nemohla mít kapitánku?

Po obědě na Černé perle se většina pirátů natáhla někde v okolí flotily a odpočívala. Jack s Elizabeth se před sluncem ukryli v podpalubí Pomsty a Jack rázně pochodoval sem a tam.

„Musíme vyrazit. Ale nemáme dostatek zásob. A nevíme kam. Jak to udělat, abychom se co nejméně zdrželi??“

Elizabeth jej chvíli pozorovala. „Jsme v Port Royal Jacku, ne v Tortuze. Pochybuju, že nám tu někdo pomůže.“

Jack se na ni podíval a pak se zasmál! „Vůbec nemáš pravdu. To je nápad! To jsem to krásně vymyslel. Potřebujeme radu od pirátů, co tu už dlouho skrytě žijí. Jenže než je obejdeme, to bude trvat věčnost. Musím vyplout nejpozději zítra, nebo nám Holanďan zmizí v širém moři navždy.“

Už zase zamračeně rázoval sem a tam a Elizabeth si chvíli hrála se svým medailonem. Pak řekla: „Zní to sice šíleně, ale využijme místní dopravu. Pojedeme městskou hromadnou!“

A tak se celá posádka vydala na hlavní nádraží Port Royal, odkud vyjížděly všechny tramvaje, metro a další dopravní prostředky obsluhující Port Royal, každá posádka dostala nějakou část Jackových peněz, s kterými mohli cestovat a instrukce, kde najdou piráta s informacemi o pozici Holanďana, a vyjelo se.

Postupně posádky zjistily, že piráti jim dávají části zprávy, které sestávaly s 6timístných kódů a bylo velmi těžké si je zapamatovat cestou zpět, až na Hlavní nádraží. Nejhorší byla lanovka, kde se piráti dozvěděli všechny zajímavosti o počtu cestujících, váze, nosnosti atd, ale mezitím zapomněli vše, co se dozvěděli od starých mořských vlků.

Nakonec se podařilo sesbírat všechny potřebné informace a bylo jasné, kterým směrem se vydat. Ovšem stále jim chyběly potřebné zásoby a teď už i peníze, za které by se daly nakoupit. Jackovi „úspory“ už byly všechny pryč.

Naštěstí sehnat peníze pro Jacka nikdy nebyl problém. Ve všech přístavech znal staré pašeráky a tak už za chvíli měla flotila plně naložené lodě zbožím, které bylo třeba propašovat do nedalekého přístavu Saint Splavus. Zlaťáky slíbené za zboží by flotile vystačili na dlouhou dobu, a tak posádka neprotestovala podniknout tento nebezpečný obchod.

Brzy se již flotila plavila blízko pobřeží k Saint Splavus, tak, aby se vyhnula královským lodím. Čekala je však ještě těžká zkouška, uniknout městské stráži.

Když zakotvili kus od Saint Splavus, bylo třeba zboží po troškách nepozorovaně pronést do města. S menšími kusy si poradili i nezkušení námořníci, ovšem o velké a neskladné kousky se museli postarat staří mořští vlci.

Jack kontroloval spolu s překupníkem pronesené zboží, a když byl pronesen poslední kus (něco se ovšem proprašovat nepodařilo a skončilo jako trofej městské stráže, zatímco piráti, co dané kusy nesli, probíhali městskými uličkami a snažili se stráže setřást..), přepočítal si Jack váčky se zlaťáky a spokojeně se vrátil na Černou perlu. Rudovousovi dal za úkol nakoupit potřebné zásoby jídla a vrátil se za Elizabeth, která odpočívala v kajutě na Pomstě královny Anny.

„Obchod se zdařil?“ zívla.

„Elizabeth, až rozluštíme zprávu, vyplouváme. Za Bludným Holanďanem!“

„Jaaacku…“

Pondělí  4.7.

Nad obzorem vycházelo slunce a Rudovous se spokojeně opřel o kormidlo. Flotila se líně pohupovala na vodě skryta mohutným skaliskem před zraky stráží ze Saint Splavus.

Posádka se začínala trousit po palubě, kuchař připravoval snídani. Bylo krásné ráno.

Elizabeth dopila zbytek kávy a koukla na Jacka. Ležel roztažený v křesle, v ruce tak oblíbenou flašku od rumu a tvrdě spal.

Do noci se snažili rozluštit zprávu získanou v Port Royalu ale s přibývajícími hodinami Jack více a více pil a nakonec napitý usnul.

Elizabeth jej potichu obešla a v malém zrcátku zkontrolovala svůj účes. Pak vzala Jackův klobouk, který ležel na podlaze, narazila si jej na hlavu a vyšla na palubu.

***

Během dopoledne Elizabeth řídila uklízecí a dodělávací práce, tak aby vše bylo připravené na plavbu. Měla výbornou náladu, usmívala se na piráty a sem tam si prozpěvovala. Když se těsně před obědem z Pomsty královny Anny vynořil Jack, podala mu ruku a pomohla mu přelézt na Černou Perlu.

„Eh“ hlesl Jack, když si sedl na schody a pozoroval posádku. Jeden pirát mu hodil čutoru s pozdravem: „Kapitáne Jacku.“ Jack ji otevřel, přičichl a zašklebil se. „Zase rum“ a polkl několik mohutných doušků.

„Elizabeth.“

„Ano Jacku?“

„Proč máš můj klobouk.“

***

Po obědě se posádka shromáždila na Černé perle. Jack již obeznámen s tím, co se podařilo Elizabeth v noci vyluštit, řekl posádce:

„Zjistil jsem…“ „Jacku?!“ „Elizabeth zjistila, že před námi pluje loď šíleného kapitána, který pátrá po Bl., po té lodi, kterou chci. Je to šílenec, protože zavraždil celou svou posádku, nechal si jen jednoho plachtaře a jednoho otroka, aby měl Holanďana jen pro sebe.“ On to možná není tak špatný nápad, pomyslel si Jack, jenže jak chce Holanďana zničit sám, to měl udělat spíš až pak ne?

„Posádko. Mrtvoly námořníků zanechal zde na hřbitově a já si myslím, že u nich najdeme nějaké indicie, kam se loď vydala.“

Hooooo, jooo ozvalo se davem.

„Ovšem“ řekl Jack a máchl šavlí, aby si zjednal pořádek.

„Jednotlivé mrtvoly jsou v různém stádiu rozkladu.“

A byly. Námořníci procházeli nedávno vykopané hroby a hrabali se v rozkládajícím se mase. Naštěstí s úspěchem. Našli nejrůznější části zpráv schovaných ve flaškách, kousky map a další věci. Museli si dávat pozor na nemrtvé, procházející se hřbitovem a strážící hroby padlých pirátů, ale nakonec se posádce podařilo shromáždit značné množství informací.

Jack mezitím procházel Saint Splavus, když narazil na překupníka. „Kapitáne Jacku Sparrowe. Vypadá to, že máte velmi schopnou posádku, s včerejším obchodem jsem byl velmi spokojen.“

„Ano, to mám.“

„Co byste řekl, na ještě jednu prácičku. Mám tu speciální prášek, který bych potřeboval odvézt kousek odsud, kde čeká obchodník v zátoce, ovšem královskou cestu hlídá stráž, po vodě by to bylo mnohem jistější. Co byste říkal? Za takových dvěstě zlatých?“

„Hmm…, dvěstě zlatých říkáte? Kolik toho je?“

„Šest pytlů.“

Šest pytlů – pytel pro každou posádku. Ideální….

„Chci dvakrát tolik zlatých.“

„Jste vyděrač, kapitáne. Máte je mít. Stavte se pro pytle od teď za dvě hodiny.“

Když se všichni vrátili, poslal Jack úzkou uličkou dva členy z každé posádky, aby donesli ke břehům pytle a rychle přiveslovali zpět. Naštěstí vše proběhlo bez komplikací a brzy se již flotila odlepila od skalisek a vyplula směrem k místu popsanému překupníkem. Elizabeth s Jackem mezitím skládali kousky zpráv a mapy, a jelikož se posádce podařilo získat opravdu velké množství informací, během chvíle věděli, kam se loď šíleného kapitána vydala.

„Vítr do plachet.“

***

Jack složil dalekohled a s úsměvem se otočil na Elizabeth.

„Dohnali jsme je. Před námi je loď, kterou pronásledujeme. Bludný Holanďan není daleko.“

„Jack-“ Tmu prořízl zelený záblesk a pak rána z děla. Elizabeth i Jack se vrhli na palubu a zakryli si hlavu rukama. Chvíli na to se ozvaly výkřiky. Jack se opatrně narovnal a podíval se na moře.

Loď před nimi byla pod palbou. Vedle ní se na vlnách pohupovala obrovská loď, která ve tmě světélkovala.

„To je on,“ zašeptala zděšeně Elizabeth.

Ozvaly se další výstřely z děl a rány vyhnaly na palubu další členy Jackovi posádky. Někteří vykřikli, ale Jack jim naznačil, aby byli potichu. Jejich flotila byla skryta tmou a Bludný Holanďan o ni nejevil zájem.

Jack opět vytáhl svůj dalekohled a pozoroval dění před nimi. Rozstřílená loď začínala nabírat vodu. Ozval se pár posledních ran a pak Holanďan zmizel pod hladinou.

Jack zůstal chvíli stát s otevřenou pusou a hleděl na prázdné moře před ním. Pak si uvědomil, že na něm posádka visí očima a čeká na jeho slova.

„Máme štěstí, je blízko. Kapitán před námi si počínal neopatrně, nás nic takového nečeká!“ Podíval se na vyděšené výrazy ve tvářích některých členů posádky.

„Jste přece pod vedením kapitána Jacka Sparrowa! Na kutě!“

Úterý 5.7.

Slunce se vyhouplo nad obzor a Jack pozoroval moře. Bylo klidné, bez vln. Nemohl od noční příhody spát a ani jeho posádka nespala moc dobře. Spousta z nich se již procházela po palubě Santa Marušky, či chystala své lodě na další plavbu.

Tu a tam se na hladině pohupoval kus stěžně, soudek s rumem, nebo ohořelá část plachty. Piráti lovili z moře vše, co se dalo nějak využít. Jack právě mířil do kajuty probudit Elizabeth, když ho zatahal za rukáv jeden z mladších členů posádky: „Kapitáne? Kapitáne Sparrowe!“

„Ano?“ otočil se Jack.

„Podívejte, co jsem našel,“ řekl kluk a ukázal mu v ruce promočený kus tvrdého pergamenu. Jack kousek vzal a se zájmem si jej prohlížel. Byla na něm nakreslená křivka tuší a kousek od ní stálo:  „Zátoka vr…“. Vypadá to na část mapy, pomyslel si Jack a usmál se. Pokud měl šílený kapitán mapu, jak se dostat k Holanďanovi, bylo by skvělé ji získat.

„Posádko!“ zaburácel Jack a chlapec před ním nadskočil.

„Všichni se pusťte do vylovení toho, co plave na hladině. Zde držím kousek důležité mapy a chci ji do poledne celou, jinak nedostanete oběd, chátro líná.“ S těmito slovy se Jack otočil a vešel do kajuty.

***

Bylo těsně před obědem. Z kuchyně se už linula příjemná vůně a posádka odpočívala ve stínu na palubě Santa Marušky. Mapa byla kompletní, její díly byly schovány na Černé perle. Jack zrovna scházel s Elizabeth ze schodů, když uslyšeli křik.

„Pomozte, pomozte!“

Před nimi na moři plaval kus lodi a na ní ležel muž. Byl zkrvavený a vypadal vyčerpaně, ale jakmile spatřil flotilu, začal na ně divoce mávat a volat.

„Pomozte mi, prosím.“

Rudovous zamířil s Černou perlou k němu a několik mužů jej vytáhlo na palubu.

„Děkuji vám, děkuji,“ kašlal muž. Jack došel až k němu. „Kdo jste?“

„Já jsem…. Ach bože. Jsem jediný přeživší z naší lodi…..Měli jsme s kapitánem Bludného Holanďana“ – Eliazabeth sykla – „již skoro na dosah, měli jsme unikátní mapu s jeho polohou, kde se vyskytuje. Ale pak se v noci ozvaly z ničeho nic výstřely z děl a hned vedle nich… objevila se tam loď….a zahájila celoboční palbu. Byla to jatka! Mapa i všechno ostatní je ztraceno! Zvláštní je, že jsem dostal přímý zásah střelou z děla a… no… to je jedno…Budu rád, když si zde u vás budu moci odpočinout.“

„To muselo být strašné. Samozřejmě můžete. Za chvíli bude oběd,“ usmála se na něj Elizabeth a otočila se k Jackovi, který se na ni ale zamračil. „Nezdá se mi,“ procedil, když kolem ní procházel.

Posádka se začala již rozcházet, když tu přiběhl Rudovous. „U Santa Marušky našli tohle,“ řekl a zamával láhví. „Vypadá, že je v ní nějaký vzkaz.“

Jack si vzal láhev, odzátkoval a vytáhl kus pergamenu.

To bylo strašné. Taková vražda! Zabil všechny.

Přežil jsem, ale nevím na jak dlouho. Nechal si jen toho svého věrného společníka. Ten je stejně strašlivý jako kapitán sám.

Chtějí dostihnout Bludného Holanďana jen ve dvou. Jak pošetilé. Mají ale tu mapu, která jim ukáže, kde Holanďan je. Pokud by se mu opravdu podařilo stát se kapitánem Holanďana, vše by bylo ztraceno. Nikdo by nebyl v bezpečí. Musíte je zastavit.

Kontaktujte východoindickou společnost. Zachraňte moře. Zničte kapitána i s jeho pomocníkem

Otrok

Když Jack četl poslední řádky dopisu, pirát, kterého zachránili z moře, zbledl v obličeji, začal tikat očima ze strany na stranu. Jack dočetl, podíval se na něj a řekl:

„Je to všechno pravda?“

„Ať vás vezme moře!“ zaklel pirát a s neuvěřitelnou rychlostí přiskočil k hrncům, které stály na palubě připraveny na podávání oběda. Palcem odzátkoval jakousi lahvičku, kterou držel schovanou v dlani a nalil její obsah do hrnců. Pak se otočil, poklonil se Jackovi se slovy „kapitáne Sparrowe…“ a vrhnul se přes palubu.

Hladina se zavířila, moře ho pohltilo, a už se nevynořil.

Elizabeth zavolala kuchaře a společně zkontrolovali hrnce. Jídlo okamžitě změnilo barvu. Kuchař smutně kroutil hlavou. „Nevím… opravdu nevím, jestli je to bezpečné…“

Jack přišel za nimi. „Co je s tím jídlem?“

„Já opravdu nevím, kapitáne. Voní stále pěkně, ale má divnou barvu, dívejte,“ řekl kuchař.

Jakmile posádka viděla, že Jack se pustil do jídla, už je nic nezadrželo. Za chvíli byly hrnce prázdné. Kuchař stál jak opařený a Elizabeth se na něj usmála. „Jako bys neznal Jacka.“

***

 Jack ležel roztaženej uprostřed Santa Marušky a přemýšlel. Bylo skvělé mít tu mapu. Holanďan je blízko a oni mají slušnou výbavu. Holanďan je sice silný, ale oni mají devět vyzbrojených lodí, v čele s Pomstou královny Anny. Mají velkou šanci. Ale co pak. Dostanou ho, Dave Jones se vzdá, Holanďan bude jeho. A Perlu bude muset dát. A nechá mu posádka Holanďana jen tak? Nejlepší by bylo mít ho jen pro sebe. Proč by měl na někoho myslet?

„Je jen můj!“

„Jacku?“ Vůbec si nevšiml, že k němu přišla. Pocítil na ni nevysvětlitelný vztek. „Proč se na ni zlobím?“ pomyslel si, ale zamračil se a řekl: „Co je? Nech mě odpočívat.“

„To asi nepůjde, kapitáne. Na lodích to vře. Ozývají se výkřiky. Kapitáni nabádají svoji posádku, aby se vzbouřila. Vzali si každý část mapy a chtějí Holanďana jen pro sebe… Jacku, myslím si, že to udělalo to jídlo. Ty jsi taky.. takový….protivný.“

Jack se zasmál.

„Holanďan je můj. Pojďme jim to připomenout.“

Když se ale podívali na moře, naskytl se jim nečekaný pohled. Vedle Santa Marušky se na vlnách pohupovala Pomsta královny Anny a Černá perla, ale lodě posádek byla každá kousek jiným směrem a stále se vzdalovaly, kromě lodě Černých mamb, která se stáčela směrem k Likérce u Zdeny. Loď Pirátů ze Zátoky sviní zase vypadala, že plánuje útok na Arakanu. Piráčtí pomeranči jeli stále dál, ale začala se k nim přibližovat loď Vlků z Karibiku. Pak se ozvala první střelba.

„Nechte toho!“ zděsil se Jack. „Zničíte si lodě!“

Bylo to marné, Jack s Elizabeth si nakonec odevzdaně sedli na Černé perle a čekali. Nakonec, kolem páté, střelba utichla.

Jack vyskočil a uviděl, že se lodě blíží. Každá měla nějaké šrámy, tuhle zlomený stožár, tu nějaká díra v trupu, ale nic hrozného. Všichni byli v pořádku, vypadalo to, že se přeci jen nechtěli vzájemně zabít, jen zastrašit.

Jack čekal na kapitány na Perle. Když přišli, dívali se všichni do země, kapitánka Pirátských pomerančů šoupala nohou. Seglinka si stáhla klobouk do čela.

Jack chvíli čekal a pak řekl: „Máte čas do večeře opravit škody na lodích. Po večeři chci, abyste na Černé perle složili dohromady tu mapu a pak mě zavolali.“

To bylo všechno? divil se Matěj.

„Ano, kapitáne,“ kývli všichni.

Jack se otočil, udělal pár kroků, pak se zastavil a dodal: „Kapitáni. Holanďan je můj.“

***

Jack přišel zrovna ve chvíli, kdy se strhl křik. Kapitáni seděli u jednoho ze stolů a vzájemně se uráželi. Elizabeth se je snažila marně uklidnit.

„Co se tu děje?!“ řekl Jack a křik utichl.

„Ukradl poslední kousek mapy,“ řekla Seglinka a ukázala na Vojtu.

„Jak se opovažuješ? Byl to Paragán!“

„No dovol?“

„A dost!“ křikl Jack. Popošel ke stolu, zalovil ve váčku a vložil do mapy poslední dílek. Pak si ji prohlédl, zvedl šavli a zavelel.

„Vyplouváme směr Port Oríka.“

Středa 6.7.

Posádku probudilo sluníčko. Bylo teplo, od moře se odrážely sluneční paprsky.

Jack stál na zádi Černé perly spolu s Rudovousem a pozorovali pevninu před nimi.

„ Musíme vzít lodě s sebou,“ zopakoval Jack.

Rudovous se zamračil. „Mohli bychom tu část posádky nechat, aby flotilu hlídala, než se vrátíme. Třeba tam nic nenajdeme. Je to pěkný kus přes tuhle vyprahlou pustinu.“

„Najdeme tam Holanďana. Chci plnou sílu s sebou. Připravte lana.“

To byla kapitánova konečná slova, a tak brzy bylo vše připravené a posádka se spolu s flotilou vydala na dlouhou cestu přes poušť.

Slunce ji pálilo nad hlavami, když přicházeli k pirátskému opevnění skrytému kousek od pobřeží. Tam Jack za nějaké zlaté půjčil pro posádku velbloudy. Ovšem aby ušetřil, vzal ty levnější kusy, které měly jednu chybu. Byli slepí.

A tak se piráti na hřbetech slepých velbloudů plahočili pouští. Velbloudi už začali padat žízní, když se, někdy kolem čtvrté odpoledne, objevilo na obzoru moře.

Jak se přibližovali, zjistili, že je to zátoka, obklopená skalami, které ji svíraly mezi sebou. Na jednom útesu čněl napíchnutý starý polorozpadlý vrak lodi. Slunce svítilo ostře proti nim. Jack mhouřil oči, protože se mu zdálo, že vzadu na moři něco vidí, ale nebyl si jistý.

Posádka přišla k pobřeží a z písečného kopce spustili lodě zpět na moře. Piráti si posedali na pláž, někteří skočili do vody se osvěžit a odpočívali, když tu se najednou na obzoru objevil člun.

Elizabeth si ho všimla první, hvízdla na Jacka. Ten, jak člun spatřil, našel svoji pistoli, a spolu s Rudovousem a Elizabeth čekali na návštěvníka.

Z člunu vystoupil muž s bílou parukou, v drahé uniformě, s kloboukem, z kterého trčelo ptačí pero. Admirál královského námořnictva.

Někteří piráti tasili, Jack na ně ale mávl, aby zbraně schovali.

Admirál popošel k Jackovi s Elizabeth. Z rukávu vytáhl lejstro, které roztáhnul, odkašlal si a začal číst:

„Jako admirál královského námořnictva vám oznamuji, že jste obklíčeni, ze zátoky není úniku. Přesto, že jste piráti a všichni jste se provinili vůči království, je král ochoten odpustit vaše činy. Do zítra do rána nám vydejte Jack Sparrowa, jinak zítra rozstřílíme vaši flotilu.“

Jak dočetl, předal listinu do ruky Elizabeth, otočil se na podpatku a zamířil zpět k člunu. Jeden z pomocníků Rudovouse jej chtěl zastavit, ale Rudovous jej zarazil. „Nevztáhneš ruku na vyjednávače.“

Člun zmizel z dohledu. Piráti stáli a upřeně hleděli na Jacka. Elizabeth se rozhlédla kolem a snažila se rozpoznat, jestli jsou piráti odhodlaní Jacka obětovat. V některých tvářích našla kladnou odpověď. To bylo špatné.

Jack se nadechl, naprázdno polkl a zase zavřel pusu. Podíval se na Elizabeth, pak na Rudovouse a nakonec se otočil a zamířil k Černé perle. Elizabeth se rozběhla za ním.

V kajutě probíhal spor. Jack nervózně rázoval sem a tam a mračil se.

„Někdo mě musel prozradit. Vědí, že jdu po Holanďanovi a nelíbí se jim to. Chtějí ho pro sebe. Budou po mě chtít všechny informace a pak mě oběsí, když nic nezjistí. Nelíbí se mi smyčka kolem krku,“ mumlal Jack a promnul si krk.

„Nemůžeme tě vydat,“ trvala na svém Elizabeth. „Posádka drží s tebou,“ řekla s co největší jistotou v hlase. „Budeme bojovat.“

„Nemáme šanci, je to sebevražda,“ oponoval Jack.

„Tak zemřeme se ctí.“

„Kde to vlastně jsme?“ zarazil se Jack.

„V Zátoce vraků.“

„Zátoka vraků…Zááátoka vraků…. Zátooka vrakůůů…Áaaaa,“ začal se usmívat Jack.

„Co je Jacku?“

„Už jsem tu byl. Mám tu něco schováno. Za mnou!“

Vyběhl z kajuty s novou dávkou energie a běžel zpět na pláž. Většina posádky posedala do stínu lodí a stále na něj čekala. Když ho viděli se vracet, shromáždili se a čekali na jeho slova.

„Vážená pirátská posádko! Jsme v nepříjemné situaci. Vydat mě a možná se zachránit, pokud věříte královskému slovu, nebo mě nevydat a určitě se nezachránit, jestli věříte výhrůžkám. Ovšem, nabízím další možnost. Jsme v Zátoce vraků a já si vzpomněl, že už jsem tu byl. Mám tu tajnou skrýš, kousek odtud. Tedy za mnou!“

„Joooo! Jack! Kapitán Sparrow!“ ozvalo se davem.

Šli kousek kolem skal a pak se ocitli u velmi úzkého vchodu do jeskyně. Když se protáhli dovnitř, spatřili malou chodbičku a za ní dveře.

„Tamhle za dveřmi to je. Ale pozor! Nevstupovat!“ Dostatečně to i naznačovala lebka se zkříženými hnáty na začátku oné uličky. Elizabeth se zasmála Jackovému umění.

„Nastražil jsem sem nášlapné pasti, aby mi moji skrýš nikdo nevyloupil. Hmmmm. Ale jak to bylo? Nejsem si teď úplně jistý.“

„Jacku?“

„Počkej Elizabeth, já si vzpomenu.“ Chvíli nerozhodně chodil kolem.

„Nevím. Tak to nějak zkusíme,“ řekl a rozběhl se do tmy.

„Jacku!“ křikla Elizabeth právě ve chvíli, kdy se ozvala ohlušující rána, a chodbou se vyvalil oblak prachu.

Elizabeth zalapala po dechu. „Jacku!“ zakřičela do tmy ale žádná odpověď. Když se vzduch vyčistil, chodba zela prázdnotou.

„Jacku,“ šeptla Elizabeth a po tváři se jí skutálela slza.

Otřela si ji, zhluboka se nadechla a otočila se k posádce. Pevným hlasem řekla: „Kapitán se nám snažil pomoci a naší jedinou možností teď je věřit mu. Zkusíme opatrně projít chodbou. Ty a ty,“ ukázala na dva nejbližší členy posádky, „budeme pomocí kamínků zkoušet dlaždice před námi. Musíme se dostat k těm dveřím.“

Postupovali velmi pomalu, ale nakonec se část posádky dostala ke dveřím a Elizabeth poručila je otevřít. Uvnitř našli bednu, kterou opatrně vytáhli do jeskyně.

Celá posádka dychtivě přihlížela, když kapitáni Vojta a Paragán bednu otvírali. Elizabeth stála před nimi a jako první viděla, co se v bedně ukrývá.

„Ach, Jacku.“

***

Slunce už zapadlo za obzor a posádka rozdělala na pobřeží několik ohňů. U nich se povalovali piráti, popíjeli rum, který našli v Jackově skrýši a zpívali. Byl to jejich poslední večer, pomyslela si Elizabeth.