Jdi na obsah Jdi na menu

3.-5.6.2011 "Kola"

16. 5. 2011

3.-5.6.2011

p4240495.jpg

A tak jsme dojeli do Rajnošek.
…teda, asi bych to mohla vzít od začátku.
V pátek jsme se sešli před klubovnou. Byla naplánovaná výprava na kola, takže by bylo asi divné, kdyby tam někdo přišel bez svého bicyklu. Když jsme se teda sešli všichni, s přilbami na hlavách, pumpičkami v pohotovosti a nablýskanými řídítky, mohli jsme se vydat na cestu do Rajnochovic, do naší milované boudy.
Kdo si teď myslel, že jsme jeli přes Bystřici, tak se mýlil! My jsme to vzali zkratkou. Byla to delší, zato horší cesta. Za Grymovem přišel první menší zádrhel v podobě neposedné flašky a tzv. kočičích hlav. Není nad to mít pití v lahvi, která na sebemenším hrbolu vypadává z držáku. Závada se ale brzy vyřešila a náš peleton se začal přibližovat cíli. Zvládli jsme Pavlovičák a mu podobné „příjemné“ kopečky a ani jsme se nenadáli, už jsme vjížděli do Dvora, aby se tam někteří z nás občerstvili zmrzlinou.
Když jsme dojeli na chatu, čekaly nás tam batohy, které Míša dovezla za značné asistence Elišky autem, nanosili jsme vodu, opláchli se v potoce a „dali nohy na stůl.“ Večer někteří hráli hry a někteří si šli lehnout, aby na další den načerpali sílu a energii.
 Po probuzení a vydatné snídani jsme osedlali své oře, a mírným, táhlým, ale zákeřným kopečkem jsme dojeli pod Troják. Když se pak i ten poslední dostal nahoru, chvíli se domlouvalo, kam se pojede dál, někdo poobědval, a když bylo rozhodnuto, vydali jsme se dolů z Trojáku. Cestou jsem si říkala, že pokud bych to měla šlapat potom zpátky nahoru, to že radši sním hrnec fazolí, papriky, nebo nějakého podobného mě nechutnajícího jídla.(Tímto se omlouvám všem, kteří tyto dobroty mají rádi). Jak jsem tak přemýšlela, najednou vidím, že na boku silnice čekají ostatní, abychom nebyli roztahaní po celém kopci. Ubrzdila jsem to se ctí. Zato Radim, co jel za mnou, měl „menší“ problémy. Brzdy mu sice skřípěly, ale na štěrku jel stejně dál, takže vzal málem sebou Mraka i s huřího kolem (možná bych tento zápis Huřímu neukazovala) a zastavil se až o hromadu desek, na kterou se málem „skokem“ plavmo přemístil.
Stavili jsme se ve vesnici na zmrzlinu, kterou zrovna neměli, protože jim nefungoval mrazák. Spokojili jsme se teda s nanukem a hurá dál. Po dalším sjezdu jsme narazili na řeku, kde jsme se na chvíli svlažili. Jenže se k nám pomalu vkrádal nepříjemný pocit z toho, že ať jsme se podívali kam jsme chtěli, všude se nad nás stahovaly černé mraky a pořádně hřmělo.
Pokusili jsme se tomu ujet. Když jsme chtěli dojet na krásnou cestu po žluté (myslím, že to byla žlutá), nevěděli jsme, že se tam musíme nejdřív dostat po takovém kopci. Krásné žluté jsme si ale moc neužili, odbočili jsme, a sjeli si pořádným sešupem rovnou zase dolů. Věřte, že bych radši snědla dva hrnce fazolí, nebo papriky, než abych to zas šlapala nahoru!
Ve vesnici jsme se schovali na zastávce, protože začala hotová průtrž mračen. Jenže do neděle jsme tam čekat nemohli. A tak, když déšť trochu ustal, vydali jsme se dál.
Do kopce, z kopce, do kopce, z kopce, z kopce, rovinka, do kopce, do kopce, do kopce, trochu z kopce, do kopce do kopce. A pak už jen z kopce do Rajnochovic.
 Dojeli jsme celí promoklí, tak jsme se usušili, najedli, večer zahráli pár her (Bang! a tak podobně) a zalehli do spacáků.
 V neděli nás čekala cesta domů. A proč bysme měli jet pohodlnější a lepší cestou, když je tu i ta horší? Kolem klauz jsme se vyšplhali na Tesák a teď nás čekal sjezd dolů do Bystřice. Vítr fučel kolem uší, smějícím se cyklistům zůstávaly mušky v zubech a těm méně šťastným vynechávala jedna brzda, popřípadě spadl řetěz hned na začátku. Nicméně všichni šťastně dorazili k cukrárně v Bystřici, dali si zmrzlinu a šupaj dupaj do Přerova.
U Honzy nám byly předány batohy, všichni se se všemi rozloučili a rozjeli se domů.
 Tak takto jsme se měli na kolech. Nám přítomným se to líbilo, a ti co s námi nejeli,  můžou jen tiše závidět.
                                                                                                          Miška
 Na akci byli: Maki, Radim, Miška, Honzík J., Cíthek, Honza, Honzík S., Eliška, Míša, Mrak, Jana, Zíza, Mišák.