Jdi na obsah Jdi na menu

4.-6.2. 2011 Severní pól

19. 2. 2011

JIŽNÍ PÓL

Jedeme vlakem. Za chvíli budeme ve Šternberku, jedeme totiž rychlíkem. Myslela jsem si, že pojedeme do Štramberku, kde se pečou ty výborné uši, ale spletla jsem se.
A už jsme ve Šternberku na nádraží. Jdeme městem a parkem, máme jít do domova dětí. Spíme v tanečním sále.
Uložili jsme si batohy a ohlásili nám, že jsme badatelé jižního pólu. Pak nás rozdělili do skupinek a řekli, že máme jít ven a zjistit informace o Šternberku. Dali nám papír se spoustou otázek. V těch otázkách byla třeba tahle: „Jak se jmenuje kino co padne do oka?“ „Jak se jmenuje starosta města Šternberk?“
Do šesti jsme mohli hledat. Vyšli jsme rychlým tempem ven.
Chodili jsme po celém Šternberku a proto jsme skoro všechny otázky zjistili. Ptali jsme se lidí a byli jsme i v infocentru města Šternberk.
Potom jsme šli zase do tanečního sálu v domově dětí. Tam jsme byli myslím druzí. Čekali jsme na ty druhé skupinky…
Až všechny skupinky přišli tak jsme si chvíli povídali. Přišli organizátoři a řekli nám, že se máme obléknout a čekat venku.
Venku jsme zahráli honičku s paraziti na přetahovanou a koulovačku. Ta honička se hrála tak, že paraziti honili a koho chytli tak ten musel stát a čekat až se ho čtyři další chytí. Ti ho měli odnést k jedné prolézačce.
Přetahovaná se hraje tak, že jsi stoupnou dvě řady proti sobě a začnou se přetahovat. Vyhrává ta strana na které je nejvíce členů.
Potom jsme šli dovnitř, kde byla večeře. Na večeři byli chleby ve vajíčku a nebyly nic moc. O čtvrt na jedenáct byla večerka, ale stejně si všichni pořád povídali a naši vedoucí hráli Dračák a kostky- Macháčka.
 
Ráno jsme se probudili a byla snídaně. Pak jsme se rozdělili do skupinek podle čísel. Já jsem byla v skupince 10. Potom jsme podle času vyšli a my jsme šli poslední. Dostali jsme mapu a vyrazili jsme.
Šli jsme kolem zámku a potom nahoru do kopce. První kontrolka byla nad autokempem. Měli jsme udělat nosítka tak aby unesli jednoho člena skupinky. To jsem měla být já. Nosítka mě unesli. Za to jsme dostali tři obrázky se psem Huskym, které nám měli pomoct táhnout saně J. Několik těchto obrázků jsme dostali už na startu. Pak jsme na ně měli dát své batohy a jít dál. Tak jsme šli dál.
Cestou jsme potkali pár šifer, třeba morseovku. Na druhé kontrolce jsme měli (asi z pěti metrů) s dalekohledem poznat jednotlivé ptáky. Byla tam například sýkora koňadra a kos.
Jeden ze členů (v našem případě Bloud ) měl přes příkop trefit hodného tučňáka. Ten tučňák se totiž točil a na jedné straně byl zlý tučňák a na druhé hodný. Za tuhle kontrolku jsme dostali další tři obrázky Husky.
Pak jsme šli dál a průběžně jsme potkávali další šifry. Šli jenom Jitce z naší skupinky. Potom jsme našli místo, kde jsme si měli udělat oběd. Na oběd jsme si udělali guláš.
Potom jsme šli dál a zase tam byli různé šifry. Potkali jsme i některé skupinky. Na další kontrolce, kde byl Ondera, jsme dostali každý jednu otázku kromě Danka, který byl taky v naší skupince. Já jsem měla světové strany, což byly sever, jih, východ, západ. Všichni, co měli otázky, to řekli dobře, takže jsme dostali další Husky.
Pak jsme se kousek vrátili a šli jsme do kopce kde byla další kontrolka. Byl tam Kalina a řekl nám, že máme postavit co největší věž ze sněhu.
Potom jsme se vrátili k té předchozí kontrolce. Šli jsme kolem ní, ale už jsme se u ní nezastavili. Po cestě byli další šifry. Na další kontrolce byl Bobeš. Měli jsme vytáhnout zmrzlé sáně z potoka.                                                                       Svázali jsme několik lan dohromady pomocí uzlů, které se učíme, ale mohli jsme každý používat jen jednu ruku. Nakonec se nám to povedlo, dostali jsme Husky a šli jsme dál.                                                                                                       Šli jsme a šli jsme až jsme došli k rybníku, tam jsme našli ukazatele a podle něho jsme se vydali dál. Šli jsme do kopce a potom jsme našli šifru, kterou nikdo z nás nemohl vyluštit.                                                                                            Až jsme přišli k poslední kontrolce byla už skoro tma. Na té kontrolce jsme si měli vzít šátky (kdo měl, jinak půjčili) a zavázat si s nimi oči. Potom nás dovedli na kraj lesa (bylo to docela do kopce takže větši členů naší skupinky zakopla), až k připravenému lanu omotaného kolem stromů. Měli jsme totiž jít za sebou a držet se toho lana. Já byla poslední. Byla to docela dlouhá trasa ale zvládli jsme to! Dostali jsme plný počet Husky a šli jsme dál.                                            Potom jsme šli asi půl hodiny jenom městem. To město bylo krásně osvětleno lampami. Šli jsme a šli jsme až jsme byli skoro u dětského domova. V dětském domově jsme byli předposlední protože jsme cestou jednu skupinku předběhli. Ta dorazila až tak za půl hodiny.                                                                        
 
V devět hodin k nám přišel Honza (vedoucí našeho oddílu) a řekl nám, ať se oblečeme, že má pro nás překvapení. Byli jsme sice unavení, ale zvědaví, jaké překvapení to bude.                                                                                                       Potom nás vyvedl ven a vedl nás městem až k velké budově která vypadala jako zámek,ale nebyl to zámek. Byl to klášter. Pak tam přišel takový pán a začal povídat jako na prohlídce. Řekl nám, kdy byl klášter založen a kým byl založen. Zavedl nás dovnitř do první místnosti. Tak nás provedl po celém klášteře až do veliké,veliké místnosti, což byla kaple. Pán tam něco povídal, ale většina lidí se soustředila na netopýra, který tam už hezky dlouho poletoval . Ten průvodce si toho nejspíš všiml, protože nám řekl, že tam v létě poletuje víc než 1000 netopýrů.
Potom nás zavedl do sklepa, kde se prý uchovávalo víno. Všichni si prohlíželi celý sklep, když tu nám tam zhaslo světlo. Za chvíli se znova rožnulo. Ale po chvíli zase zhaslo. „Ono si to z nás snad dělá srandu,“ pomyslela jsem si. Ale samozřejmě se to po chvíli zase rožnulo.
Zavedl nás také do takové místnosti, kde bylo malé pískoviště.průvodce nám řekl že se do něho kreslili ornamenty. Nad tím pískovištěm vyseli taky papírové šaty.
Byla to krásná prohlídka, ale už nás všechny boleli nohy a byli jsme všichni unaveni.a proto že jsme byli unavení, tak jsme se vrátili do dětského domova, kde jsme spali. Ještě jsme si chvíli povídali, ale potom jsme už usnuli.     
 
Je neděle ráno. Probudila jsem jako první. Půl hodiny po mě Šárka z našeho oddílu a až po ní Eliška z oddílu Zálesáků z Nové Paky.
Potom jsme měli snídani. Nová Paka musela odjet nejdříve, protože bydlí daleko a tak se rychle sbalili a vyrazili. My jsme se ještě chvíli váleli a povídali si s kamarády ze Studénky, pak jsme se museli taky sbalit a jít na vlak.
Po cestě na vlak jsme zastavili v obchodě s dobrotami a Honza mi mezi tím přebalil batohJ. 
Na nádraží jsme počkali na vlak a tradá tradá domů. 
Na přerovském nádraží na nás čekali maminky, tatínkové, tety, strejdové a babičky s dědečky, sourozenci a celé rodiny, které čekali na své děti.
Rozloučili jsme se s kamarády a vyrazili jsme s Nelčou za taťkou k autu.
Byla to úplně bezva výprava!J
 
Alena Greisslerová- Seglinka