Jdi na obsah Jdi na menu

Dračák - Nový příběh 19.4.-21.4.2013

31. 5. 2013

Zápisky Arngrima Sekerníka

Den první

     Nacházíme sa na místě odkaď vyjížďají železný vozy poháněný neviditelnou energijou. Beztak je to výtvor nějakejch nezaměstnanejch čarodějníků.Po zjištění, že sme všici, nasedáme do jednoho z železnejch vozů. Strašně to drncá, takže mám zadek naklepanej jak dračí řízek. Za chvíli dorážíme na místo, kde přesedáme na jinej stroj, kterej ale nejede po kolejích. Stroj nás dovez na farmu, kde chovajou koně. Prej tady tomu místní říkajou Dvůr. Při pohledu na ty ďábelský zvířata sa mi orosil plnovous.Vyrážíme na pochod. Jdem po krásný cestě, která sa vine kolem lesa. Nesnáším lesy, nikdy nevíte, kdy na vás něco vyskočí, nebo spadne. Za chvíli šlapem kolem místa zvanýho U Oběšence, ale nikdo tu nevisí,takže už ho asi odřízli. Taky je tu velkej rybník. Nemám rád vodu, pokud je jí víc, než co sa mi vejde do čutory. Ještě chvíli jdeme po tý cestě a jsme na místě. Je to krásný a velký město. Vítají nás v něm dva elfouni, zelení jak rok starý klobásya po jednom z nich sa dokonce vine břečťan. Ale potom přišla záchrana v podoběkrálovský trpasličí vyslankyně. Ukázala nám, kde budem chrnět a sdělila nám, že sa máme oblíct do pancířů, vzít svý zbraně a dostavit sa na náměstí.

     Došli sme do ubytovny, shodili jsme bagáž na slamníky a začali sme sa soukat do zbrojí. Někteří s tím měli menší problémy, ale já to nebyl. Pak jsem drapli zbraněa vyrazili směr náměstí. Naneštěstí začalo pršet. Udělalo sa mi mdlo při pomyšlení na to,jak mi zase zrezaví sekyra a navlhnou vousy. Tohle by sa vám v dolech nikdy nestalo. Na náměstí sa sešly družiny čtyř ras. Lidé, ne nejlepší schopnostma, ale počtem, chladem promodralí goblini z ledových plání,vysocí elfové se zelenou kůží z východních hvozdů a malí, ale silní trpaslíci ze západních Hor. Na náměstí už na nás čekali zástupci pěti cechů. Cech válečníků, kteří dokážou rozsekat draka na coul tlustý plátky. Cech hraničářů, zvyklejch na tvrdý boje v pohraničí. Cech theurgů, kteří vám udělajou jakýkoli lektvar co je i co není. Cech zlodějíčků, před kterýma si nemůže bejt žádná pokladnice jistá.Cech čarodějníků, schopnejch udělat z hradu kůlničku na dříví.Zástupci týchto cechů si nás vzali na přezkoušení, jestli sme schopni plnit naše povolání. Já byl hraničář, tož sem šel k hraničářskýmu mistrovi. Zkoušel nás z poznávání stop a stromů, jenže stopy na kameňu nepoznáša stromy v podzemí nerostou, takže to byl celkem propadák. Nakonec si nás vzali na přebroušení zbraní a zkontrolování zbrojí. A pak hurá do hospody. Konečně dobrej nápad. Konečně sme sa mohli vyslíct ze zbrojí, pivo teklo proudem, hospoda byla nacpaná k prasknutí a byla tam i parta potulných bardů, kteří nám zpříjemňovali večer ságami o dracích,velkejch pokladech a mocných bojovnících.Hluk v hospodě dosahoval takový síly, že praskaly dřevěné okenice.Většina elfounů a lidí to nevydržela, a proto šli chrnět. Ale my, trpaslíci, sme s goblinama hulákali písně a lili do sebe pivo až do brzkého rána. 

      Jenže pak už byl čas, abychom šli spát i my. Musíme být ráno čerství. A bo byla hospoda nacpaná k prasknutí,museli jsme si nachystat slamníky do společenské místnosti, nebo jak sa to nazývá. Ne, že by mi to vadilo. Vonělo tam pivo, a tak sa mi krásně usínalo. Sice sem slyšel, jak po podlaze běhají krysy, ale aspoň bude co na snídaňu. Podle toho co jsem slyšel, je zdejší kuchař úplnej kouzelník. A pak už sem usnul.

 

Den druhý

      Ráno sme sa probudili skoro se svítáním. Kuchař už chystal snídani a venku šermovali lidi.Vyhrabali sme sa z dek a spacích pytlů a uklidili společenskou místnost. Kuchař mezitím dochystal snídani. Něco nám nechal vevnitř a ostatní talíře s jídlem zanesltěm venku. Po pořádné snídani sme sa zase museli nasoukat do zbrojí a vyjít z tepla hospody do zimy, která byla venku. Určitě ji sebou přinesli ti prašiví goblini. Naštěstí už nepršelo.

       Chvíli jsem čekali na náměstí, než pro nás přišla vyslankyně. Konečně nám řekla, proč sme tu. Její otec, mimochodem jeden z králů Hor, chce získat jakejsi meč. Nevím na co by byl trpaslíkovi meč, ale nic sem nenamítal. Dál nám řekla, že ten meč chce její otec zničit, ale že neví proč, abychom to zjistili musíme jít na blízkej kopec. Tož sme vyrazili. Prošli sme lesem, přeskočili potoka dorazili ke kopcu. Musím teda říct, že to nebyl kopec, ale spíš hora. Ale sme trpaslíci, tož sme zatli zuby a započali výstup. Když jsme konečně dorazili nahoru, dozvěděli sme sa od vyslankyně, že tu má bejt nějakej rarach, kterej nám řekne, jak získat meč. Vydali sme sa ho hledat. Našla ho vyslankyně, ale než jsme stihli dojít za ní, tak rarach zmizel.Vyslankyně nám pověděla, že musíme tomu rarachovi donést bažanta, aby nám řekl něco dalšího. Celýho bažanta, málem mě kleplo, když jsem to slyšel. Drzoun jeden, asi neví co stojí bažant v tomhle kraju. 

       Ale nedá sa nic dělat, musíme mu ho donést. Tak jsem zase horu sešli a přeskočili potok. Jdeme lesem a najednou vidíme kus od nás za stromem elfouna. Nejdřív jsme ho chtěli obejít,ale pak jsme si řekli, co když má bažanta, protože sa vracel od města. Byl jenom jeden,tak jsme sa na něho rozběhli. Najednou sa odněkud vynořili další elfounia všichni měli v rukách luky. Ještě jsem zrychlili, ale nebylo to nic platné.Většinu poslala k zemi první salva. Já jsem stihl doběhnout až k nim,jeden z nich po mě ale hodil dýku. Zabodla sa mi do nohy a já jsem letěl k zemi,kde mě dodělali přibíhající elfouni.Ze tmy mě vytáhl hlas vyslankyně. Posadil jsem sa a díval, jak sa ostatní probouzejí k životu. Když jsme se všichni zmátořili vyrazili jsme do města v naději,že třeba bude mít kuchař těch bažantů víc. Došli jsme do hospody, zeptali jsme sa kuchaře,ale měli jsme smůlu. Nikde žádnej bažant. Vyslankyně nám řekla, že sa musíme vydat zpátky na horu a tam, že uvidíme co dál. Tak jsme šli a za potokem, co nevidíme.Z valu se tam na nás šklebí goblini. Vyšli jsme ta za nima a řekli jsme jim,že chceme jen projít. Tak jsme se otočili a chtěli jsme jít, jenže ti modráci sa na nás vrhli. Statečně jsme sa bránili, já  zabil dva z nich, jenže pak mě jeden,nejspíš jejich vůdce, ťal do nohy a po další ráně do hrudníku jsem padl k zemi.K životu mě opět probudil hlas vyslankyně. Všichni už byli připraveni na cestu, a tak jsem se otřepal a pokračovali jsme nahoru. Tam nám vyslankyně řekla, že když bažanta nemáme,tak ho musíme chytit. Pokusil jsem sa o to, ale nic jsem nevystopoval. Naštěstí sa to jednomu z nás podařilo. Bažanta jsme čapli, zakroutili jsme mu krkem a vyslankyně ho dala rarachovi.Ten nám řekl, že máme jít k místu zvanému Seník, tam se dozvíme víc.

       Když jsme tam došli, prohledali jsme Seník a našli jsme papírek se šifrou.Začali jsme luštit, ale jen co jsme zjistli prvních pár písmen přihrnuli se k Seníku goblini. Stáhli jsme sa za příkop s potůčkem. Jejich vůdce navrhoval opět zaútočit, ale zdráhali sa přejít příkop. Nakonec to čekání ukončila gobliní čarodějka. Domluvili jsme sa s ní, že sa necháme na pokoji, abychom všichni mohli vklidu luštit. Za chvíli jsme zjistili obsah zprávy. Kdysi byli trpaslíci a goblini spojenci. Trpaslíci sa rozhodli ukovat Meč jitra jako symbol přátelství. Jenže jakejsi prašivej goblin, bratranec pána goblinů, rozpoutal masakr. Krev tekla proudem a mnoho trpaslíků padlo. Tím se to celé pokazilo a trpaslíci meč schovali. Taky nám správa řekla, kde máme dál hledat. Tož jsme vyrazili.

       Teďka se jmnovalo Bobří hráz. Tak zas musíme šlapat lesem a najednou slyšíme dupot, a není to nikdo jinej než lidi. Jen co nás uviděli, už slyšíme výkřiky ,,Sejměte ty trpaslíky.“ Takticky jsme sa stáhli za potok. Ne, že bychom sa báli, ale padnout v nevyhratelné bitvě je blbost. Jeden hlupý člověk sa pokusil přeskočit za náma. Eště ve vzduchu ho zasáhlo Okúnovo kladivo a odmrštilo ho dobrý tři sáhy. Krásnej zásah. Potom už si nikdo nic nezkusil. Za chvílu jsme došli k tý Bobří hrázi. Našli jsme další šifru. Po jejím vyluštění jsme sa dozvěděli, proč tu jsou goblini. Chtějou použít meč k prolomeníjakési pečeti. Potom sa celá země promění v ledové pláně. Při tom pomyšlení mě zamrazilov zádech. Dozvěděli jsme sa, kam máme jít dál. Menuje sa to Průchoďák.

        Už jsem začínal chytat rapla. Pořád šlapem a stejně nevíme, kde meč najít. A mezitím co sem si tak bručel pod vousy, tak jsme došli k Průchoďáku. A koho tu nevidíme. Mezi stromama stojí elfouni s lukama. Naštěstí jejich vůdce byl rozumnej, aspoň na elfounský poměry. Povidal ať deme blíž, že pokecáme o spojenectví. Nechtěl sem věřit svým ušiskám.Traslíci a elfouni mají být spojenci. Ale když sem nad tím tak přemýšlal, uvědomil sem si, že sa vlastně už neví proč sme sa pohádali. A když sa spojíme, tak nejhorší ,co sa může stát, je to, že sa znova pohádáme, ale aspoň budem vědět proč. Tož si naša vyslankyňa a elfoun podali ruce. Doteď ju obdivuju. Mě by asi upadla ruka, nebo já nevím co, ale byli sme spojenci. Dali sme sa do hledání a za chvílu sme našli poslední kus zprávy. Po chvilce luštění jsme zjistili, proč sme tu. Naši kněží vyčetli z nebe jakýsi znamení, že meč musíme najít a zničit. Navždycky. Byl čas vrátit sa do města a odpočinout si. 

         Já a Okún jsme si chtěli pořádně zabojovat, tak sme sa přidali k elfounům.Vyšli sme. Elfouni mířili na ten kopec, kde sme potkali raracha. Jenže teď sme šli od potokaa to je mnohem větší krpál. Bylo to tak prudký, že sem tahal konec fousu po zemi.Najednou sme spatřili, že nahoře někdo je. Byli to goblini, ale když viděli kolik nás je,tak radši šli dál. První byli nahoře dva elfounští zlodějíčci. Rozhodli sa, že gobliny pobijoua trochu jim odlehčí měšce. Já sem vylezl chvilku po nich a už sem viděl jenom jejich záda mizející mezi stromy. Mezitím vylezli ostatní. Když sem jejich vůdci řek, kam ti dva šli, rozčílil se tak, že jeho kůže změnila barvu na temně fialovou. Pak sme si s Okúnem řekli, že boje sa už asi nedočkáme, tak sme vyrazili směr město. Sešli sme kopec, přeskočili potok a kousek vidíme goblini, stojící i válející se po zemi. Kousek od nich ležel i jeden z elfounů. Z toho sme vyvodili, že druhý zlodějíček někam zmizel a oni čekají, až sa vynoří. Chvilku sme si říkali, že na ně zautočíme, ale pak sme si řekli, že je necháme zatím na pokoji a počkáme, jak se to vyvrbí. Pak modráci rozhodli, že čekání už bylo dost a vydali sa směr město a my sme šli za nima.Tu sa odnikud vynořil elfoun vypustil střelu a zas zmizel. Goblini ale pokračovali dál. Když sme sa blížili k městu, konečně sme sa s Okúnem rozhoupali a řekli sme si, když jejich měšcům neodlehčili elfouni, tak to uděláme my. Vrhli sme sa na ně.Byli bychom je porazili, kdyby Okúna nesejmuli ze zadu, zbabělci jedni. Pak už mi nezbylo nic jiného, než sa spasit zrychleným taktickým ústupem.Tak tak sem sa stačil přesunout do města. Ještě kúsek a byl ze mě krvavý steak. Měl sem štěstí, bo ve městě je zákaz válčení. Když sa i goblini přesunuli do města zašel sem za vyslankyňou a poprosil sem ju, zda by oživila Okúna.Vyslankyně sa smilovala a šla.Lidi už ve městě byli a za chvíli dorazili i elfouni. Jenom goblini museli ještě někam zajít,bo měli spoždění. A pak byl OBĚD.

        Něco tak dobrého sem už dlouho nejedl.Noky, nebo knedliky, záleží na každým, se zelím a uzeninou vevnitř. Olizoval sem sa až za ušima. Nacpal sem se jima k prasknutí. Po dobrém obědě dlouhý odpočinek. To nejlepší, co si může trpaslík přát. Jenom dýmka a dobrý tabáček chyběl.V době odpočinku přijel do města obchodník. Dobře sa s ním obchoduje, i když je to vyděračský člověk. Má nehorázný ceny, ale kvalitní zboží. Měl na prodej elixíry,různé vymoženosti, co vám zlepší postřeh, a tak dál. Já sem si u něj nakoupil obvazy a pár elixírů. Jeden ze zlodějíčků chtěl něco ukrást, ale chytli ho a na pranýři dostal, co mu patřilo. Měl štěstí, mohlo to dopadnout i utětím ruky.

       Když odpočinek skončil, přišli za námi naši vůdci a odvedli si nás do lesa, samozřejmě po náležitém vyzbrojení. Tam vyslankyně pravila, že za ní přichvátal jeden z knězů a říkal, že s ním mluvil Torngrund, jeden z našich bohů, a řekl,že si nás musí vyzkoušet, jestli sme hodni výpravy za artefaktem. V tomto boji neumřeme, jenom přijdeme o přidělenou dušu a upadneme do bezvědomí do doby, než nám bude přidělena duša nová. A když někoho zabiju, tak získám jeho duši, kterou, když upadnu do bezvědomí, dám do Torngrundova korbela ze kterého čerpá svoju sílu. Pak lesem zazněl dunění rohu a rozhořel se prudký boj. Nejblíže k nám byli lidé, tak sme sa na ně vrhli. Naša čarodějka udělala Okúna nezranitelnýma ten řádil mezi lidmi jako drak. Připojil sem sa k němu a v několika vteřinách leželi lidé na zemi rozházení jak hadrové panenky. Lidské duše opustili svá těla, a jako hejno duchů se rozletěly ke mně a k Okúnovi. Vrazily mi do hrudi a vnikly do těla neznámo jak.Pak sem sa znovu vrhl do boja. Krýt se štítem, zaseknout sekeru, vypáčit ji, znovu seknout. Prudká rána do hlavy, klesám k zemi a cítím jak duše opouští moje tělo. Ocitl sem sa u velkého trůnu. Vzhlédl sem a uviděl Torngrunda, s korbelem v natažené ruce. Ucítil sem, jak sa mi cizí duše derou z těla. Nechal sem je a sledoval, jak letí ke korbelu. Poté se Torngrund podíval do korbelu, potěšeně pokýval hlavou, natáhl ruku a já dostal novou duši. Když sem procitl, znovu sem sa vrhl do boje. Krýt, seknout, uhnout,krýt, seknout, udeřit toporem a seknout. Uhnout, podkopnout nohy a dorazit na zemi jediným máchnutím sekery. Krýt, ukročit, rozmáchnout se, zaseknout, vypáčit sekeru. Ucítil sem jak na mě jde únava. Opřel sem sa o strom a sledoval, co sa děje kolem.

      Kousek od sebe sem uviděl, jak se na sebe ženou goblin s člověkem. Když už byli od sebe jenom krok, goblin mávl štítem, cosi křuplo, pár zubů proletělo vzduchem a člověk padl k zemi pod následujícím úderem kladiva. Když se goblin otočil na mně, ocenil jsem jeho ránu úklonou hlavy a s bojovým pokřikem sem sa mu vrhl vstříc. Modrák poklesl v kolenou a vzal do zaječích. Nejspíš vybrat si nějakého lehčího protivníka. Pak jsem ucítil, jak sa mi krev nahrnula do hlavy. Svět zakryla rudá stěna a já sem propadl bojovému šílenství. Pamatuju si jenom okamžiky, kdy sem Torngrundovi dával duše, a že jich bylo. Korbel sa pomalu plnil a když sa naplnil úplně, mávl Torngrund palicí, udeřil do bubnu a já sem sa probudil na louce u města. Kolem pobíhali felčaři s obvazy a elixíry,obvazujíc raněné.

      Já sem vstal, otřepal sem sa a šel sem za velvyslankyňou, zeptat sa,jak sme dopadli. Řekla, že sa bavila s knězem, se kterym zas mluvil Torngrund,a že sme prošli zkouškou a dokonce nejlíp ze všech. Radostí sa mi chtělo řvát. Dál řekla, že si mužeme odpočinout je chvíli a pak musíme jít, k jakýsimu mostu, kde zjistíme, kde hledat ten meč. Nebyl sem zrovna nadšenej, že musíme zas někam jít. Ale není v mé moci měnit osud, takže sem sa natáhl na lavici a vyčkal do chvíle odchodu. Za chvílu k nám přišla vyslankyně s tím elfounem a vyzvali nás, abychom je následovali. Zvedli sme sa a vyrazili do lesa. Po chvíli pochodu sme dorazili k úzkému mostku vedoucím přes prudkou říčku.

       Prej sa jmenuje Most poznání. Přešli sme ho a vyslankyně nám řekla, že uprostřed mostu je klíč k nalezení meče, ale že je zašifrovaný. Mezitím na druhou stranu dorazili goblini s lidmi. Seřadili sme sa na začátku mosta a vrhli sme sa na protivníky, zatímco čarodějka běžela vyluštit klíč. Bitva sa přelévala po mostě tam a zase zpátky. Mnozí padli, než sa nám šifra podařila rozluštit. Ale podařilo sa. Nechali sme elfouny na mostě a vyrazili sme k městu. Kousek za městem je další kopec, na kterym sídlí druid. Ten by nám mohl dát radu, nebo něco co by nám pomohlo k získání meče. Vyslankyňu s jedním z nás sme nechali ve městě a vyrazili sme nahoru. Též to byl krpál, stejně jako ten rarachův kopec. Než sme došli navrch, tak sem musel třikrát vyždímat vous.

       Na kopcu seděl na zlomeným smrku vousatej člověk zabalenej do zelenýho pláště. Nahoře fučelo, jak když kejchá drak. Druid hleděl do dálky a vypadal, že si nás vůbec nevšiml. Přistoupili sme blíž. V tu chvíli na nás promluvil. ,,Vítám vás poutníci, co tu hledáte.“ ,,Hledáme něco, co by nám pomohlo, k nalezení mečaa k jeho zničení. A na Mostu poznání sme sa dozvěděli, že ty bys nám moh pomoct.“,,No pomoci bych vám mohl, ale co za to. Musíte si se mnou zahrát hru.“,,Budu vám dávat hádanky. Když uhodnete, dám vám něco, když ne, nedostanete nic.“A začal chrlit hádanky. Zřejmě tu má celkem hodně času, když vymyslel tolik hádanek. Byly dost složité, ale nakonec sme uhodli všecky. Druid byl překvapen, že sme uhodli všecko,a potěšen, že si s ním po dlouhé době někdo zahrál. Zašmátral v plášti a vytáhl elixír. Opatrně nám ho podal a pak sa s námi rozloučil. Vydali sme sa na cestu zpět. Cestou sme potkali gobliny, elfouny a nakonec i lidi. Když sme sa blížili k městu, uslyšeli sme výkřiky. Přišli sme blíž, abychom sa podívali co sa děje, ale začaly létat šípy. Stáhli sme sa do lesa a přemýšlali sme, jak sa dostat do města. Nakonec naša čarodějka seslala na Okúna nezranitelnost. Ten sa rozběh do města a rozrazil bandity jak beranidlo. My sme sa vrhli za ním.

      Ve chvilce sme bandity pobili. Pak sme vyrazili do hospody. Shodil sem ze sebe zbroj, štít a sekeru sem odložil do kouta a odešel sem do výčepu. Měl sem v sobě už půlku soudku, když konečně dorazili goblini s elfounama. Lidi dorazili, až když sem měl za sebou půlku druhého soudku.Do hospody opět přišli bardi a dokonce i kejklíři. Metali přemety, žonglovalia ohýbali sa tak, že sa mi tomu nechtělo věřit. Bylo ta zajímavý, ale byl sem unaveneja chtělo sa mi spat. Naštěstí zábava už netrvala dlouho a za chvíli sa všichni odebrali ke spaní. My sme si nachystali slamníky, zahrabali sme sa do dek a usnuli, než bys řekl drak Verxantritazoriqenfariwulfar.  

 

Den třetí

       Ráno nás probudila vůně čerstvého chleba a chystané snídaně. Když sme vstali, přinesl nám kuchař dva tácy chlebů namazaných něčím voňavým, sladkým a barevným. Po snídani sa jenom zaprášilo. Stihl sem sníst jen tři krajíce. Říká sa tomu marmeláda. Na to, jakou to mělo barvu, to nechutnalo vůbec špatně. Pak sem sa musel znova nasoukat do pancíře.

        Čarodějka přišla za náma a řekla, že musíme někam vyrazit. Goblini šli s náma. Šli sme po cestě, když tu náhle čarodějka vykřikla ,,Na gobliny!“ Než sa stačili vzpomatovat leželi pobití na zemi. A my sme vyrazili najít meč. Nešli sme dlouho a goblini nás dohnali. Cenili na nás tesáky a mávali zbraněmi. Barbaři, neví, že k boji patří pořádnej pokřik. Počkali sme si na ně na kopečku. Vrhli sa na nás. Podivil sem sa, že sa nebojía než sem si stačil uvědomit, že jsou nezranitelní, ležel sem na zemi, stejně jako ostatní. Probudil mě hlas čarodějky. Postavil sem sa a oprášil sem sa. Goblini musí mít opravdu schopného čarodějníka, když dokázal seslat nezranitelnost na tolik osob. Po oživení všech sme sa rozběhli za goblinama, přece si nenecháme sebrat meč bez boje. Gobliny sme dohnali za chvilku. Čekali na nás taky na kopečku. Rozběhli sme sa na ně, ale zase nás rozsekali. Byli opět nezranitelní. Ten jejich čarodějník stojí opravdu za to. Když nás čarodějka oživila, a když sme gobliny znova dohnali už bojovali se strážcem meče. Zbytek goblinů sa do nás pustil. A jako na potvoru, zas byli nesmrtelní. Mezitím porazili strážce meče a vyrazili s mečem k městu. Byl sem jedinej, kdo to zpozoroval, tož sem sa za nima rozběh. Byli dva, ale jeden nesl ten meč, který byl už od pohledu těžkej jak dračí ohon,a druhej nesl všechny zbraně. Ten druhej mě chvilku zdržel, když po mně hodil kopí, ale netrefil sa, naštěstí. Tohodle sem oběhl a tryskem sem sa rozběh za nositelem meče. Rychle sem sa přibližoval, ale když sem byl na dosah přiskočil ke stromu a zmizel. Nezbylo mi nic jinýho, než počkat, až sa zas objeví. Mezitím doběhli naši i goblini. A goblini už zase byli nesmrtelní. Než sem to zjistil byl sem zase mrtvej. A goblini měli volnou cestu k městu. Když sem sa probudil a došel do města, goblini zrovna prováděli svůj rituál. Klaněli se goblinovi uprostřed a mumlali nesrozumitelný slova. Když skončili, začal fučet ledový vítr, padat sníh a mrznout voda v potoce.Toho jsme neměli zapotřebí. Sbalili sme sa a při odchodu sme viděli, jak vůdce elfounů ničí Kalich vědění. Aspoň něco sa povedlo. Cestou ke dvoru sme viděli zamrzlé jezero se zmrzlými rybami i tím hodným vodníkem co tam žil.A na místě, kde byl les, teď stály jen zmrzlé pahýly stromů. Smutný pohled. Ale my sa jednou goblinům pomstíme a vyženeme je zpátky na sever, kam patří. Došli sme ke Dvoru nasedli na stroj, pak přesedli na další a nechali sme sa odvézt do vyhřátých slují pod Horami, kam mráz ještě nedorazil.

 

Na akci byli: Radim, Myšák, Kvakva, Mirka, Barb, Nelča, Maki, Kryšťa, Paragán, Dominik, Anička, Honzík,Jirka, Cíťa, Miška a kamarádi ze Studénky I na dračáku se fotilo.

 

 

 

PRAVIDLA

 

4 národy:            TRPASLÍCI (každejsprávnej trpaslík má pořádnej plnovous, pokud se trpaslík rozhodne střílet z luku, nesmí mít luk přesahující výšku jeho ramen, trpaslíci mají též velice rádi kuše, ovšem co rádi moc nemají a NEPOUŽÍVAJÍ – meče, šavle a kopí)

                              LIDÉ (vesměs takoví jak je známe, ovšem kopí také NEPOUŽÍVAJÍ)

                              LESNÍ ELFOVÉ (vyznačují se zeleně zbarvenou kůží a pořádně výraznýma špičatýma ušiskama, v jejich výzbroji URČITĚ NENAJDEME kuše, drtivé zbraně a kopí)

LEDOVÍ GOBLINI (jsou nepřehlédnutelní pro svou kůži zbarvenou do modra a taky pro množství kožešin do nichž sou oděni, v krajích odkud pocházejí se střelné zbraně NEPOUŽÍVAJÍ, zato kopí mají velice rádi)

 

Povolání:            VÁLEČNÍK - Papír s napsanými modlitbami (10 vět, nebo 5 veršů + 20 vět, nebo 10 veršů) )

                              HRANIČÁŘ - Sádlo                         

KOUZELNÍK - Piškoty, přesýpací hodiny 2min, tmavé hadrové míčky na házení (10-20ks)

                              ALCHYMISTA - Nádobka na vaření, něco na oheň, flakonky na lektvary, červená lihovka, světlé hadrové míčky na házení (cca 10ks)

ZLODĚJ - Dřevěný špalík průměr 8mm- 10cm dlouhý se špičkou na konci, krabička sirek, kolíčky na prádlo (min. 3ks)

 

Každé povolání má 3 pro sebe specifické vlastnosti a dané předměty je potřeba mít s sebou

 

Životy:                 1 - žádná zbroj

                              2- prošívaná/kožená zbroj

                              3 - kroužková/plátová (kov, nebo kovovej dojem)

 

Zbroj chrání jen tam, kde skutečně je.

 

Léčení:                 Provádí se pomocí kouzel a lektvarů

                              Léčí se vždy jen 1, nebo 2 životy

                              Může provádět kdokoliv, kdo má jak, nebo čím

 

Oživení:               Provádí pouze ORG

                              Oživený získá původní maximum životů

                              Oživený též uhradí oživovací poplatek

 

Zranění:               Zbraně pro boj na blízko zraňují za 1

                              Střelecké zbraně zraňují za 1

                              Kouzla zraňují za 1, nebo 2 dle druhu kouzla

                              Ohnivá hlína zraňuje za 2

 

 

VÁLEČNÍK

Papír s napsanou modlitbou na léčení vlastních zranění a druhou na vzkříšení

 

Berserk:Je tak trochu vlastností špatnou, jelikož válečník spíš bojuje než mluví, projeví se berserk tím, že pokud je vyjednávání před bojem delší 5ti minut, vrhá se válečník po uplynutí této doby na steč. Berserk jej však popadne i v případě, že zůstává ze své družiny v bitvě sám. Opět se vrhá hlava nehlava na své protivníky (Pokud válečníka popadne berserk, nepočítá si první 3 zásahy, které utrží. Další už ano. Čas odměřuje ORG).

Léčení vlastních zranění: Zraněný válečník si může vyléčit po každém boji 1 život. Pokud odříká modlitbu ke svému bohu (min. 10 vět, nebo 5 veršů, které musí umět zpaměti – ORG obdrží napsaný podklad a bude kontrolovat správnost)

Vzkříšení: Z vůle svého boha dokáže 3x za den oživit padlého druha. Opět pomocí modlitby, ale tentokrát silnější (Modlitba je obsáhlejší – má buďto 20 vět, nebo 10 veršů, které musí válečník umět odříkat zpaměti - ORG obdrží napsaný podklad a bude kontrolovat správnost)

 

 

HRANIČÁŘ

Sádlo

 

Léčení: Může sobě i komukoliv jinému vyléčit 1 životza pomoci léčivé masti (složení: 0,5 dcl vody + 5ks léčivých rostlin, které si hraničář na začátku studia vybral). Takto vyrobené množství masti vyléčí 1 život jedné osobě. Mast je určena k okamžité spotřebě a nelze ji skladovat dlouhodobě.

Splynutí s lesem: Svým studiem se hraničář naučil soužití s přírodou a v případě potřeby dokáže splynout s lesem a tak se stát pro ostatní neviditelným (v lese stačí obejmout strom a přitisknout se k němu, po dobu objetí se stává pro ostatní neviditelný – ignorují ho. Z tohoto „krytu“ nesmí útočit).

Stopování: Pobytem v lese a přírodě vůbec se hraničář naučil poznávat stopy. Může tedy stopovat jakoukoliv bytost, či zvíře, které stopy zanechává (je třeba znát reálné stopy zvířat, protože kdykoliv chce hraničář stopování použít ORG mu ukáže kartičku se stopou a pokud nepozná, nemůže stopovat. Po nezdařeném pokusu může stopovat nejdříve za 5min).

 

KOUZELNÍK – užívá k sesílání kouzel magy (piškoty) 3, nebo 6 dle úrovně kouzla

Piškoty, přesýpací hodiny 2min, tmavé hadrové koule na házení

 

Ochranné kouzlo:             1. Úroveň tohoto kouzla stojí 3 magy a ochrání sesilatele

2. úroveň stojí 6 magů a ochrání sesilatele + jednu osobu

(kouzlo se sešle snězením piškotů a vyřknutím formule dle libosti kouzelníka, po seslání dá ruku shodinymi nad hlavu a na dobu přesypání přesýpacích hodin je/jsou nezranitelný/í, nezajmutelní).

Útočné kouzlo:                 1. Úroveň tohoto kouzla stojí 3 magy a zraňuje za 1 život

2. úroveň stojí 6 magů a zraňuje za 2 životy

(kouzlo se sešle snězením piškotů, vyřknutím formule dle libosti kouzelníka a hozením hadrového míčku, buď se kouzelník trefí, nebo ne)

Léčivé kouzlo:                   1. Úroveň tohoto kouzla stojí 3 magy a léčí 1 život

2. úroveň stojí 6 magů a léčí 2 životy

(kouzlo se sešle snězením piškotů a vyřknutím formule dle libosti kouzelníka, následuje dotyk v délce 5 sek. na čelo léčeného)

 

ALCHYMISTA

Nádobka na vaření, něco na oheň, flakonky na lektvary, červená lihovka, světlé hadrové koule na házení

 

Léčivý lektvar:Příprava léčivého lektvaru není pro alchymistu nikterak složitou záležitostí a jím připravené lektvary léčí 2 životy. Lektvar se připravuje ze surovin, které se dají celkem běžně koupit, ale jsou dosti drahé, nebo třeba i najít v přírodě (ostružiny, maliny, bez…), ale je zapotřebí surovin z jednoho keře na přípravu jednoho lektvaru (na 1 lektvar je potřeba uvařit 1dcl vody a nechat 10 min louhovat sáček ovocného čaje, nelze připravovat větší množství lektvaru najednou, stejný postup je i při přípravě lektvaru z přírodních zdrojů – kombinace dvou druhů!).

Ohnivá hlína:Stejně jako lektvary, tak umí alchymista vytvořit i tzv. Ohnivou hlínu (ohnivá hlína má podobu světlých hadrových koulí, které alchymista hází na svůj cíl, aktivace hlíny spočívá v udělání čárky lihovkou na míček a následně může být hozena, posbírané tenisáky je třeba u ORGa deaktivovat – doplní na křížek jinou barvou, takto deaktivovanou hlínu lze opět použít).

Sféry: K učení alchymistů patří i um nahlížení do sfér. Sfér v podobě ORGa se lze zeptat prakticky na cokoliv. Komunikace se sférou je však dosti namáhavá a proto ji po užití – i neúspěšném, nelze opět aplikovat dříve než za 2 hod. Sféry jsou také bohužel nevyzpytatelné a alchymista má vždy možnost 50/50, že mu sféry zjevily pravdivé informace (Alchymista se táže ORGa na to, co by chtěl vědět, po dotazu si hodí kostkou a ORG mu odpoví dle hodu).

 

ZLODĚJ

Dřevěný špalík průměr 8mm 10cm dlouhý se špičkou na konci, krabička sirek, kolíčky na prádlo

 

Zámky: Každý schopný zloděj je umí otevřít i bez klíče. Využívá k tomu své obratnosti a trpělivosti. (V reálu to vypadá tak, že při odemikání zámku si do země zapíchne dřevný špalík a na něj skládá obrazec ze sirek, jedná se o čtverec včetně uhlopříček, obrazec je poskládán dvojitě, tedy z 12ti sirek, pokud se zlodějovi povede sirky naskládat tak, že zůstanou na místě, zámek je odemčen/zamčen, v opačném případě se nic nestalo, lze opakovat dle libosti)

Kapsářství: I tato vlastnost je zlodějovým denním chlebem. Zloděj může okrást kohokoliv o cokoliv krom zbroje, kterou má okrádaný na sobě a zbraně, kterou drží v ruce. Pokud je dost šikovný nezbývá než aby mu okrádaný nabídl k výběru veškerý „obsah kapes“. Zloděj si ovšem nemůže  najednou vzít vše. Minimálně jednu věc vždy musí okradenému nechat. Při druhém zdárném pokusu o kapsářství smí vzít zloděj i tu poslední věc, kterou prve musel okradenému zanechat. (V praxi to funguje tak, že zloděj musí na okrádaného umístit 3 kolíčky, aniž by si toho dotyčný všiml, může okrádat i více osob  najednou, pokud má dostatek kolíčků)

Nenápadnost: Tuto vlastnost může zloděj použít kdekoliv a kdykoliv. (Nenápadný je zloděj tehdy, pokud si dřepne, nebo klekne na všechny čtyři. V této poloze se může libovolně pohybovat a dělat vše co dokáže, mimo útočení. Ostatním tak v tuto chvíli mizí z očí a ti na něj nesmějí útočit, jinak upozorňovat atd…)