Jdi na obsah Jdi na menu

Za hradbami

2. 9. 2013

p9295278.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

..padla už tma, když jsme začali stoupat do kopce. Hrad nebyl daleko, ale pro hodně z nás to znamenalo něco nového, neznámého a snad i trochu strašidelného. Výstup však netrval tak dlouho a zachvíli jsme stáli před tmavou hradní věží, která se proti obloze pnula do výšky. Lukov, hrad na okraji Hostýnek, se měl stát na celý víkend naším novým domovem...


V pátek 27.9. jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží ČD, odkud jsme se vydali na autobusové nádraží. Z nádraží jsme jeli do Lukova a odtamtud na hrad Lukov. Na hrad jsme došli v noci. Byl to takový rozsáhlý hrad a spali jsme někde až v poslední budově, kde byla strašná kosa. Byla rozdělená do dvou místností, v jedné spal Honza s ostatníma dětma a v druhé spal Doktor s ostatníma dětma. My spali v místnosti, kde bylo okno bez okenic. Tam jsme rozestavěli stany. Dali jsme si něco dobrého na chuť a jupí na hru! Následovalo rozdělení do skupin, potom jsme se vydali za králem, kterému jsme měli donést něco, ale nevěděli jsme co, potom jsme šli spát.

Ráno se nikomu nechtělo vylézat z těch teplých spacáků, ale muselo se. Všichni se posilnili, vykartáčovali a vzhůru do práce. Stavěly se hradby, kdy Honza s Doktorem nám podávali kameny, které byly na jedné hromadě a my je přesouvali na druhou hromadu. Každý šutr měl své jméno a měl tu čest, že prošel všema rukama zálesáků. Mezitím přijel Mráček s Jančou, Cithek s Miškou a Kvakva. Ti nám potom pomohli taky. Po chvíli jsme se sbalili a vyrazili někam dolů z kopce. Všude samé keře od ostružin. Vedle nás stála skála, po které měl každý možnost vylézt s jištěním. Každá skupina si to tak vyzkoušela. Mezitím ostatní skupiny sešly dolů na cestu a měli uvařit guláš. My ho měli nejlepší! Všechny skupinky za něj několik šifer, které nás dovedou k oné věci. Taky se střílelo z luku. Některé šifry byly tak těžký, že se nedaly ani rozšifrovat. Pak jsme mohli pokračovat dál. Vedoucí nás vedli za ruce a my museli jít po slepu, protože jsme měli zavázané oči šátkem. Bylo to nekonečně dlouhý a tahali nás všude možně-přes les, různě zahýbali, až nakonec tomu byl konec. Řekli nám, ať si sundáme šátky a že jsme dorazili do cíle. Další úkol byl ten, že máme udělat co nejvýš čárku na stromě, mohlo se využít všeho, co bylo. V nějakém družstvě byli na sobě 3 děcka, někteří si vypomohli svým vlastnoručně vyrobeným žebříkem. Následovala trojnožka, kterou hráli všichni, a pak se hrála i brána. Už se blížil večer a nezbývalo nic jiného než se vydat na cestu domů. Zbýval už jen kousek. Luštily se šifry, zjistilo se, že hledaná věc je chleba a vařila se večeře. Ráno se už jen sbalit, nachystat na cestu a vyrazit. Po cestě domů se hrála další hra, v lese byly rozházené lístečky, my je museli posbírat a poskládat z nich obrázek. Teď už jen zbývalo sestřelit lukem chleba a vítězství bylo doma. Sešli jsme z kopce a čekáme na autobus, po chvíli nám paní řeknou, že čekáme na špatné straně. Na druhé straně zastávky už čeká stejně velká banda dětí jako nás. Byli jsme zvědaví, jestli se tam vejdem, nakonec to vyšli a mohli jsme jet spokojeně do Bystřice. Někdo šel do cukrárny a někdo čekal na nádraží. Pak už jen dojet do Přerova a hurá domů. Výprava byla příjemná.

                                                                                                                                  Paragán


Dále si můžete prohlédnout fotografie.

Na výpravě byli přítomni: